20 (aneb Jak se žije folklórním basákům)

30. června 2007 v 20:36 | Honza Vítů |  CO ŘEŠIT
Tak jsem to spočítal. Dvacet. Jsem úplně grogy. Tolik koncertů jsem totiž odehrál za poslední dva měsíce (květen+červen). Je tu mocná sezóna před letními prázdninami, která ještě posbírá poslední zbytky folkloristů, dřív než odletí do teplých krajin. Zvláštní je, že vystoupení s Modřencem (mojí domovskou muzikou) netvoří ani polovinu z těch celkových dvaceti (je jich devět). Co je tedy zač ten zbytek ?
Vystoupení a hlavně festivaly s cizími muzikami. K tomu nepočítám všechny ty generálky i hromady řadových zkoušek, a v květnu celý natáčení cédéčka, zároveň festivaly jako Strážnice nebo Mělník se všemi těmi bouřlivými nocemi (mimo pódium a realitu), ty beru jenom jako jednu čárku v seznamu. Je toho hodně. Protože kolik je v Čechách basistů schopných (a hlavně ochotných !) hrát folklór ? Poskrovnu... Mrzký groš, který sem tam třeba hraním na svatbě vydělám, tak leda pokryje jízdenky a jídlo, které si moje tělo žádá po těch kterých vyčerpávajících koncertech… Jsem blázen, že takhle lítám po zkouškách a tahám do Strážnice vlakem kontrabas jak blázen ? Jsem blázen, že jsem tam po boku stejně nadšených lidí veselý jak blázen ? Jsem blázen, když jsem si schopný hrát a zpívat jen tak pro sebe jak blázen ? Tuhle diagnózu nechám na odbornících :).
Hrát v jiných kapelách mě ale baví, poznávám jak to chodí jinde a beru si z každé to dobré. Na to špatné nezapomínám, ukládám to pečlivě hluboko do paměti a snažím se tomu pak ve vlastních projektech předcházet. Vždycky jsem měl problém, že jako optimista jsem zapomněl, co bylo špatně. Malá odbočka do jiného žánru -
Před rokem jsem utek ze školní rádoby rockové kapely, protože kapelník byl debil, dokázal tam každého naštvat a nesouhlasil jsem s ním ani v tom, jaký to byl člověk, ani ve stylu hudby. Bylo to hloupé disko, namíchané poprockem a covery od Madonny a Abby… Nicméně rozešli jsme se, klidně ať si hrajou dál, já u toho být nemusím. Po pár měsících se mi ale začlo stýskat; na duši je hodně poznat, že už člověk nechodí třikrát týdně na zkoušky s kapelou. Řekl jsem si, že se třeba přijdu podívat na jejich zkoušku, jenom tak, bez basy, a zavzpomínam na starý časy. Nemohlo to být přece tak hrozné, možná byla škoda že jsem odešel… Takovéhle myšlenky mi běžely po cestě hlavou a na tu zkoušku jsem přišel. Po dvaceti minutách jsem odešel ujištěn, že můj odchod z týhle kapely bylo to nejlepší, co jsem v životě udělal. Ani trošku se nezměnili… Jen z bubeníka, se kterým jsem občas chodil jamovat jazz, se ze samýho popíku pomalu začal vytrácet jeho jazzovej feeling. Naučili ho do škopků mlátit rovně na dvě doby, tuctově. Škoda…
Zpátky k tomu hafu koncertů. Za necelý dva roky, co se jednou tejdně dostanu k hudebkovýmu kontrabasu na zkoušce naší muziky, jsem si oficiálně na pódiu (kromě Modřence) zahrál už i s Hájíčkem, Prdusem, Lučinkou, Chrástem, Trnávkou, Dykytou, Osminkou, Jiskřičkou a dalšíma co už si třeba ani nematuju, což myslim že jsou docela fajn zkušenosti na to, že kontrabas ani nemám doma (vlastním jen baskytaru a kalafunu). Snažil jsem se už třikrát na vlastní pěst založit kapely různých stylů od folku po jazz i lidovku, každá vydržela různě dlouho a z každé jsem si odnesl poučení do dalších projektů. Rodiče ani spolužáci nejsou muzikanti, tak si šlapu cestičku sám, přes záhony a přes mrtvoly, kudy mi drzost dovolí. Pořád se motám kolem spřízněnejch lidí, poslouchám cizí úpravy, pozvolna je vtahuju do mysli, protože mě bere po nocích psát a rozepisovat noty pro hudební těleso. Musí být vtipné sledovat mě v metru, jak každou chvíli vytahuju narychlo blok a čmárám tam pět vodorovných čar a s jazykem čouhajícím z pusy obyčejnou tužkou čmárám a gumuju a čmárám a gumuju, soustavně se plácajíc rukou v rytmu do stehna.
Baví mě být basák a tvořit základ a oporu celého kumštu, sólo na housle zahraje ledaskdo, kdo se našrotí techniku, ale poctivé, šlapající a nápadité basy bývá nedostatek. Hodlám tedy zaplnit toto místo na trhu. Jako basák nelze být virtuózem, nebo nějak přehnaně technicky nabušeným hráčem, tak se vrhám do psaní not. Baví mě to a tak nějak tuším, že tahle kombinace by mohla být moje parketa. Nesmazatelně vpisuju na prázdný papír kuličky a čárky a věřím, že jednou někomu udělají moje maličkosti radost. Bere mně i kapelníkování, prostě vedení lidí k lásce k muzice, jako mám já, samotný prazáklad muziky, rozhýbání neživých nástrojů do něčeho živého, v zajímavých kombinacích. Ano, mám taky své vzory, nevisí mi na stěně, ale v hlavě. Na miniaturní folklórní scéně asi není tak těžké přijít na to, kdo to konkrétně bude :). Ale vzor je pro mě taky každý, kdo dělá svojí práci dobře a rád (nemusí to být jenom povinná a nutná práce v dnešní smyslu slova). Mám se ještě hafo co učit, je to teprv začátek všeho. Alespoň doufám.
Folklór podle mě znovu ožije, až se, jako před nedávnem svázaný národ malé zemičky, nabažíme chaosu a nepřeberných možností a složitostí světa a volnosti po otevření hranic, a vrátíme se zpátky ke svým kořenům, kterým rozumíme, protože samy vychází z nás. Jako se tak stalo ve Francii, Itálii, Skandinávii, Skotsku, Rusku a všude možně (v Africe a Jižní Americe vše žije samozřejmě dodnes bez přestávky). Až si začnem vážit vlastního "etna", které je stejně krásné nebo i krásnější než to cizí, které k nám teď přichází ze všech koutů naší koule. Po festivalech v Itálii a Bulharsku můžu s přesvědčením říct, že náš folklór je jedním z těch pěknějších. Kam se hrabe celá Evropa i s Amerikou na Čechy, kteří vylezou po festivalu v noci všichni před hotel s cimbály a huslemi nebo dudama a začnou mezi sebou spontánně jamovat pod širou oblohou, jako by se znali od mala. Ostatní národy na to nevěřícně zírali, nikdy nic podobného neviděli… Ta předloňská noc v italské Cervii měla neskutečnou atmosféru. Lidové písničky fungují (a to stejně dobře u šplouchání moře, jako u bublání rybníka u Třeboně), navzdory tomu, že cizinci neznají slova a že by jim člověk těžko vysvětloval, cože je to ten verbuňk. Naslouchali ale stejně pozorně a s chutí, jako my jejich muzice.
Honza Vítů, 29. června 2007
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama